Dva filozofové ze Samosu, ale každý jiný

Říká se, že do třetice všeho dobrého.  Proto jsem si za svůj třetí postřeh zvolila krátké povídání spojené s ostrovem, který je mi nejblíž. Hádáte správně, je to Samos! Tentokrát vám ale nebudu prozrazovat tipy na výlety, ty jsou popsané na webu www.VTT.cz  v deníku delegáta a ve spoustě příruček o řeckých ostrovech.  Příroda a nálada tohoto egejského ostrova je bezpochyby přímo magická. Možná právě proto ostrov inspiroval spoustu geniálních myslitelů. Já jsem si pro dnešek vybrala dva.

Pythagrovoa socha, město Pythagorion, ostrov Samos

Asketa, mudrc a politik

     Na gymnáziu se mě paní profesorka matematiky pokoušela něco naučit, ale z hodnocení „dostatečný“ jsem se nehnula ani o píď. Určitě by měla radost, kdyby věděla, že po mnoha letech vyprávím návštěvníkům Samosu o vědci, který vymyslel snad nejslavenější větu v matematice: c²=a²+b².  V té se ale raději pitvat nebudu a zmíním se o jeho filozofických myšlenkách.

     Matematik, astronom a filozof Pythagoras ze Samu se věnoval mystice čísel, harmonii vesmíru a věřil v převtělování duší. Z jeho učení o několik let později čerpal například Aristoteles, Platón nebo Friedrich Nietzsche. Zaujme vás také úryvek z Pythagorova díla „Zlaté listy“?

„Jako pravý mudrc, odmítej přebytek;
rozkoš, spánek, nasycenost, lásku a hněv.
Nikdy nezakolísej a nevzdávej se své cti,
posuzuj sám sebe jako nejpřísnější soudce.

 Buď spravedlivý v jednání a ještě více ve slovech.
Neomlouvej zla zločinným prospěchem.“

     Jak je vidno, Pythagoras ani jeho žáci by si v současné době ochutnávky lahodného samoského vína moc neužili.  I krása českých turistek by je nechávala klidnými :-)  Na rozdíl od dalšího filozofa narozeného taktéž na Samu.

 Rozkošník, labužník a požitkář

     Tak by se dal charakterizovat Epikúros, taktéž narozen na ostrově Samos v roce 341 před n. l. Všech slastí a radostí si užíval plnými doušky během cesty k nalezení osobního štěstí.  Nacházel ho například v přátelství. Oproti Pythagorejcům odmítal účast na politickém životě, neboť ten podle Epikúra přináší mnoho strastí (dle mého názoru nejen samotným účastníkům politického života, ale hlavně jeho pozorovatelům).

     Podle něj je cílem poznání je osvobodit člověka od neznalosti a pověr, od strachu z bohů a smrti, neboť jen tak lze dosáhnout štěstí.

"Ani sebevětší bohatství, ani úcta a vážnost obecného množství, ani nic jiného, co závisí na bezmezných příčinách, neodstraňuje neklid duše a nepůsobí pravou radost."

     Hlubokých myšlenek těchto myslitelů a jejich nástupců je nespočet, toto byl pouze krátký nástin. Avšak stačí otevřít kterýkoli filozofický slovník, encyklopedii nebo knihu o dějinách filozofie a rozhodně lze nalézt spoustu mouder, z nichž bychom měli čerpat i dnes.