Konec blahobytu, Athéňané škudlí

Na prodej. K pronájmu. Výprodej. Vše za 5 euro. Zavřeno. To jsou v současné době nejčastější ozdoby athénských domů. Stačily tři roky, aby se řecká metropole v mých očích úplně změnila. Změnili se lidé, změnila se atmosféra a změnily se ceny. Ekonomická krize je v hlavním městě pořádně cítit, zejména v centru. Spousta obchůdků láká na finální výprodeje a snaží se prodat poslední zboží za ceny, za které byste před třemi lety nekoupili ani řecký salát .  

     Jakožto milovnice všech druhů obuvi a ošacení často zabloudím očima do výloh. Letos se mi ani nevyplatilo kupovat si boty a oblečení v Čechách, Athény nabízí nepřeberné množství zboží za minimální ceny. S trochou nadsázky je paradoxně možná dobrá doba vyrazit se podívat do řecké metropole, památky stále stojí, muzea jsou otevřená, akorát je všechno levnější.

         Afričtí a asijští přistěhovalci se vrací zpátky do rodných zemí. Není pro ně práce. Chtěla bych věřit, že třeba právě to Athénám pomůže. Ubude přebytečné levné pracovaní síly, dopravní prostředky nebudou přeplněné prapodivných existencí, sníží se kriminalita, atmosféra se uvolní. Třeba to je jedna z možností dalšího vývoje, která se vyplní alespoň z malé části.

     Z Athén jsem, podle předpokladů, odlétala se silnou desiluzí. Ale po 50 minutách letu jsem přistála do cíle, na ostrov Samos. Tady byste tou nejlepší lupou nenašli smítko krize. Místní trochu láteří a debatují nad budoucností země po volbách 17. června. Ale stále zde a na ostatních řeckých ostrovech vládne stejná pohoda, na kterou jsme zvyklí.